Á jako máma, U jako nos.

Moje nejmladší dcera Beata mi sedí na klíně a povídá: „Á jako máma, U jako nos“. Náramně se u toho směje. Toho, že to není správně, si není vědoma. Jestli vás zajímá proč, čtěte dál.

Beata se od svých starších bratrů učí ledacos. Ať už se jedná o závodění na kole, bojování s mečem nebo o osvědčené techniky, jak přesvědčit své rodiče k tomu, co právě nutně potřebuje. Mimo to se ale učí i další dovednosti. Její starší brácha Jonáš dozrál do věku, kdy si všiml, že slova se skládají z nejmenších částí – písmen.

V poslední době za mnou několikrát přišel a vypadlo z něj: „T jako TÁTA, D jako DINOSAURUS, K jako KOLO“. Jonášovi je pět, takže na tyhle dovednosti je zralý tak akorát. Beatě jsou tři.

Jaký je mezi nimi rozdíl?

Jonáš to chápe, Beata jen opakuje. A my si hned vysvětlíme proč.

Dnešní článek bude o tom, jak se dětem vyvíjí schopnost členit řeč a manipulovat s jejími základními prvky. Na jedné straně graficky – na slova, slabiky a písmena. A na druhé straně sluchově – na hlásky.

 

Sluch a řeč

Vývoj sluchového vnímání má své zákonitosti. Postupuje od nejjednoduššího ke složitějšímu. Nejprve dítě vnímá řeč jako celek a časem se naučí vnímat také ty nejmenší zvukové rozdíly mezi jednotlivými písmeny. To mu umožňuje naučit se tyto zvuky také vyslovit.

Řeč a sluch jsou na sobě natolik závislé, že se jeden bez druhého neobejde. Řeč se nemůže plně rozvinout bez toho, aniž by si dítě uvědomilo existenci různých zvuků a umělo je rozlišit. Pokud je narušeno sluchové vnímání, na řeči je to ihned poznat.

My se však dnes nebudeme zabývat tím, zda dítě SLYŠÍ, ale tím, zda zvuky mezi sebou ROZLIŠUJE. A to je velký rozdíl. Nicméně pro obě varianty platí totéž. Ať má dítě poruchu sluchu (tedy neslyší) nebo jen sluchového rozlišování (tedy nerozliší zvuky od sebe), poznáme to i na jeho výslovnosti.

Zvuky jsou jako chutě na jazyku

Rozlišování zvuků sluchem bychom mohli zjednodušeně přirovnat k rozlišování chutí na jazyku. Jenže chutě máme jen čtyři – sladkou, slanou, hořkou a kyselou. Zatímco zvuků je nespočet. Z toho vyplývá, že je to dovednost poměrně složitá, která se také musí nějakou dobu vyvíjet, hodně trénovat, aby byla dokonalá. Co se stane, když tomu tak není, se dozvíte v závěru článku.

To že dítě nerozlišuje zvuky správně od sebe, se projeví na jeho výslovnosti. I kdyby mělo mluvidla sebeobratnější, pokud by neslyšelo rozdíl mezi R a Ř, byly by mu tyto perfektní pohyby mluvidel úplně k ničemu. Nevědělo by totiž, kdy je má použít.

Krok za krokem

Děti se tedy v průběhu vývoje učí rozlišovat zvuky okolo sebe. Nejen ty obecné jako je zvonek, zvuk projíždějícího auta nebo štěkání psa, ale také zvuky řeči. Ty jsou pro jejich sociální vývoj mnohem důležitější.

Děti postupují podle známého pravidla od celku k části a od nejjednoduššího ke složitému. Nejprve rozpoznávají mluvní celky (celé věty, slovní spojení) a postupně jednotlivá slova, slabiky a nakonec i samotná písmena.

Pro tento vývoj je nesmírně důležité, aby děti byly pravidelně v kontaktu s řečí. Tím však nemyslím denně hrající televizi nebo rádio jako běžné zvukové kulisy. Ty naopak spuštěním tlačítka ON, v dětském uchu udělají OFF – vypnou ho. Děti se brání přesycení sluchovými podněty „zacpáním uší“.

Pro vývoj sluchového vnímání jsou výbornou pomůckou všechny formy rytmizované řeči.

Rytmy v podobě rýmovaných říkadel, písní, básní a rozpočítadel dětem umožňují získávat cit pro jazyk, vnímat menší celky, tedy slabiky a písmena, a tím si přirozeně rozvíjet sluchové vnímání a správnou výslovnost.

Říkadla

Děti nejsnáze vnímají první hlásku ve slově. Je to proto, že na ní dáváme v řeči největší důraz. Čeština má totiž přízvuk na první slabice. Přečteme tedy slovo např. kolo tak, že zvýrazníme první K. V případě rytmizovaných forem řeči dělíme při vyslovování slovo na slabiky. Např. Bá-Ba.

Tím se nám přízvuk – tedy důraz – dostane i na další části slova, které jsou díky pauze mezi slabikami najednou první. Děti pak mají možnost slyšet ze slova více částí a lépe se je naučit. Ve slově kolo tedy vnímají Ko-Lo, tedy K a L.

Ačkoliv naše babičky neznaly tyto zákonitosti tak podrobně, říkadla hojně používaly. Pro správný vývoj řeči mají zásadní význam. Příjemnou formou rozvíjí sluchové vnímání, ale také slovní zásobu a cit pro gramatická pravidla jazyka. Rytmus samotný přináší dítěti navíc velmi příjemné a uklidňující pocity.

Struktura slov

Jak už jsme si řekli, rytmizovanou řečí se děti učí vnímat slabiky. Děti mezi třetím a čtvrtým rokem dokáží slabiky ve slově již dobře poznat. Když říkáme básničky nebo zpíváme písničky, umí je vytleskávat. V případě, že tomu tak není, je na čase tuto dovednost začít honem trénovat.

Nejprve slabiky potom hlásky

Slabikování slov totiž předchází hláskování slov. Pokud děti neumí rozdělit slova na slabiky, nemůžeme po něm později chtít určit, ze kterých hlásek se slovo skládá.

Spolu se schopností slabikovat se vyvíjí také opačná dovednost – spojování slabik do slov. Takže když dítěti vyslabikujeme např. slovo KO-ZA, umí ho i takto rozděleně poznat. Většinou to dokáží děti před dovršením pátého roku. Můžeme mu to usnadnit ještě pomocí obrázku. Pak se může opřít také o zrakové vnímání.

Když už máme nacvičené slabikování, můžeme přejít na hláskování. Některé děti jsou šikovnější, jiným to trvá trochu déle. Nicméně většina dětí dokáže mezi pátým a šestým rokem postupně identifikovat první hlásku ve slově. Jak už jsem zmínila dříve, na první hlásku se v českém jazyce dává důraz, takže je pro dítě nejsnazší ji vnímat.

Později dítě pozná také hlásku poslední. Z nich především souhlásky, protože jsou výraznější. Např. slov KoS. Dítě slyší poměrně zřetelné koncové S, oproti slovu KozA, ve kterém se A tak trochu schovává za Z. Rozpoznání samohlásky na konci slova je pro děti před nástupem do školy poměrně těžké.

Začnou ale vnímat i další hlásky, především u kratších slov, např. slovo P-E-S. U delších slov se jim to daří většinou až po nástupu do školy.

 

Skládání hlásek do slov

Stejně jako při dělení slov na hlásky probíhá opačný proces při skládání hlásek do slov. Když dítěti vyjmenujeme hlásky např. P, E a S, mělo by poznat, že jde o slovo PES. Skládání slov bývá pro děti jednodušší než jejich dělení.

Dělení slov na hlásky stejně jako jejich skládání jsou dovednosti, které předchází nácviku čtení. Z mého pohledu jsou tyto dovednosti pro rozvoj čtení nejdůležitější. A pokud je dítě nemá dostatečně rozvinuté před nástupem do školy, zvládnutí čtenářských dovedností pro něj bude j velkým oříškem. U dětí, které mají oslabené sluchové vnímání, je odklad školní docházky požehnáním. Děti totiž na špatných základech dům nepostaví. Anebo se u toho pořádně nadřou.

Fonematické uvědomování a školapracovní listy z mého eshopu

Jak už bylo řečeno, pokud dítě nemá dobře rozvinuté sluchové vnímání – schopnost dělit slova na slabiky a hlásky a zase je spojovat – bude mít při nácviku čtení a psaní nemalé potíže. Je to stejné, jako když chcete stavět dům a nepoznáte správný tvar cihly, kterou je potřeba vsadit do řady, aby dům pevně držel. Pokud dítě nepoznává jednotlivé hlásky, výsledné slovo mu nedává smysl. Zároveň ho také špatně napíše.

Děti nejčastěji zaměňují měkké a tvrdé hlásky – ď, ť, ň a d, t, n – často říkají dedeček místo dědeček apod. Dále se chyby objevují při použití sykavek – c, s, z a č, š, ž – pak můžeme slyšet např. slova šušenka místo sušenka. Častou chybou také bývá špatné rozlišení délky samohlásek. To se více projevuje právě při psaní, kdy dítě ne a ne napsat ve slově např. máma čárku nad prvním á.

Kdy uvažovat o odkladu školní docházky

Těchto záměn je však mnohem více, na některé se přijde až při bližším prozkoumání fonematického sluchu dítěte. Mnohdy má dítě dobrou výslovnost, ale hlásky přesto slyší hůře. Toto opoždění bývá nejvíce patrné právě u dětí, které mají vícečetnou vadu výslovnosti, tedy neumí před nástupem do školy více hlásek, obvykle l, r, ř a c, s, z. Zároveň je toto oslabení patrné u dětí, které mají tzv. vývojovou dysfázii, jsou pohybově neobratné, nepozorné a mají potíže s pamětí a koncentrací.

Na pozoru bychom měli být také u dětí, které jsou narozeny v letních měsících. Jdou tedy do školy v čerstvých šesti letech. Jsou tedy oproti svým spolužákům přirozeně věkem pozadu. U těchto dětí považuji zhodnocení vývoje fonematického sluchu před nástupem do školy jako hlavní kritérium školní zralosti.

Pokud máte pocit, že by vaše dítě mohlo mít se sluchovým vnímáním potíže, podívejte se na můj nový e-book Logopedie na doma 2. Sluchové vnímání. A pokud máte doma předškoláka, pak by vás mohl zajímat online kurz S Jonášem do školy.

    

Více materiálů najdete v našem novém e-shopu ZDE.

Potřebuji krásné obrázkové kartičky pro svoje dítě na logopedii - Do e-shopu tudy prosím >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.