Jak je možné, že dvouleté dítě českých rodičů mluví doma anglicky?

Stalo se to asi takhle: mému muži byla v práci nabídnuta možnost vyměnit českou pobočku za americkou a my jsme se rozhodli vyjet vstříc novým zítřkům a neočekávanému dobrodružství. S mnoha obavami, ale i touhou po poznání, jsme nastoupili do letadla, abychom mohli o pár hodin později poprvé v životě vstoupit na americký kontinent.

Spolu s námi také naše tři děti. Pětiletý Prokop, tříletý Jonáš a osmnáctiměsíční Beata. Všichni, na rozdíl od svých rodičů, bez jediné znalosti angličtiny. Po pár týdnech usazování v nové zemi jsme se také začali zajímat o nástup dětí do školy a školky. Přeci jen, nechat si je celé dny doma jsme neplánovali.

Mlčenlivost prvorozeného

Nejstarší syn nastoupil do kindergarten – což je předškolní ročník již v rámci základní školy. Děti se v něm učí základy čtení i psaní. Na jeho první den asi nikdy nezapomenu. S velkou úzkostí jsme ho s jeho introvertní povahou poslali do nového, zcela cizího prostředí, bez jediné znalosti kultury a jazyka. Nezbývalo, než důvěřovat, že to zvládne.

Popral se s tím statečně. Prvního půl roku dostál svému znamení a mlčel jako ryba, aby pak ze sebe mohl rovnou vypustit jeho první smysluplné, gramaticky správné anglické souvětí, za které by se nemusel stydět ani rodilý šestiletý Američan.

Otevřená povaha druhorozeného

O pár týdnů později podobná situace potkala i našeho druhorozeného syna. Pro něj jsme vyhledali montessori mateřskou školku. Posíleni zkušeností s prvním synem jsme toho druhého odvedli již s větším klidem.

Navíc jsme věděli, že jeho otevřená a přátelská povaha mu půjde na pomoc. Jonáš první týdny snášel s lehkostí a radostí. Že ve školce nikomu nerozumí a že ostatní děti zase nerozumí jemu, si uvědomil teprve po měsíci. Nicméně mu to nijak výrazně nevadilo.

Do angličtiny se pustil prakticky od prvního dne. Nejdřív si tak nějak začal požvatlávat bezvýznamné fráze s anglickým přízvukem. Postupně se dopracoval k tomu, že je prokládal srozumitelnými slovy. Po necelém tři čtvrtě roce se to nesmyslné žvatlání proměnilo v plynulý anglický projev.

Překvapující Lady Beata

Nejmladší dcera neměla to štěstí dostat se okamžitě do přímého kontaktu s angličtinou. Zůstala doma s maminkou. Přeci jen byla ještě malinká a navíc ceny školkovného jsou tu natolik vysoké, že bez dvou stálých příjmů bychom si to ani nemohli dovolit. Z našeho rodičovského pohledu měla chudinka smůlu. Z pohledu našich synů měla štěstí (mohla být doma s mámou).

V době stěhování byl Beatě rok a půl a uměla pár českých slov. Na holčičku to nijak slavné nebylo – i její bráchové ji ve stejném věku strčili do kapsy. Po příjezdu do Ameriky se ale na dva měsíce záhadně odmlčela. Stydlivostí to ale nebylo…

Tenkrát mě to zaskočilo, ale dneska už vím, proč se to stalo. Byl to pro ni, stejně jako pro nás všechny, velký kulturní střet. Přišla do nového jazykového prostředí. Nikomu a ničemu nerozuměla. Měla ale štěstí, že se sem dostala v tak útlém věku. Její mozek, v prudkém rozkvětu, prostě jen zpracovával ten střet a zcela přirozeně vybudoval druhé jazykové centrum.

Ačkoli lady Beata stále do žádné školky nechodí a je „jen“ doma s maminkou, která na ni intenzivně mluví jenom česky, začala mluvit anglicky. A zřejmě se rozhodla, že tentokrát ona strčí do kapsy své bratry.

Fráze I am hungry. That is my toy. Good night. Come on, this way. Do you want this? Look at this. Be carefull. Stop it. Give me a ball... a mnohé další jsou běžnou součástí jejího projevu, ale pouze v promluvě s jejími bratry. Beatka tedy spokojeně přepíná z jazyka do jazyka. I přes její anglické fráze na ni my dospělí reagujeme výhradně česky, čímž jí upevňujeme užívání mateřského jazyka alespoň v rámci rodiny.

Ještě před pár měsíci jsem si říkala, jak je možné, že dítě českých rodičů mluví doma také anglicky? Beatka je dobrým příkladem reakce na silný vliv majoritního jazyka. Dítě přirozeně vnímá a vstřebává jazyk, který se okolo něho vyskytuje, a vplouvá do něj bez větších obtíží, i přesto, že to není jazyk mateřský.

Odkud to má?

Beata se anglicky učí z několika zdrojů. Prvním z nich je její interakce s dalšími anglicky mluvícími dětmi a dospělými. Ať už to jsou kamarádi našich synů nebo cizí děti na hřišti, lidé v obchodě, na ulici nebo čekající maminky u školy.

Dalším zdrojem kontaktu s anglickým jazykem jsou její bratři.

Nejstarší syn doma čte a dělá domácí úkoly, samozřejmě v angličtině. Kromě toho spolu velmi často kluci mluví anglicky mezi sebou. Obzvlášť když si hrají např. na hrdiny ze seriálu Octonauts, který znají jen v anglickém originálu. Jazyk hrdinů pak používají při své hře a Beata je samozřejmě u toho.

Role angličtiny se ještě více posiluje ve chvíli, kdy k nám přijde na návštěvu anglicky mluvící kamarád ze školy. V jeho přítomnosti si už Beata odvážně brání hračky větou That’s mine.

Třetím zdrojem jsou také pohádky, které děti sledují v originále na tabletu. Stejně jako Beata měli tuto příležitost i starší bráchové. V době, kdy jsme ještě byli v Čechách, si i oni pouštěli některé pohádky v anglickém originále a nevadilo jim to.

Nevím, do jaké míry tomu rozuměli (z mého pohledu spíš vnímali více obraz než zvuk), nicméně vím, že nikdy ani náznakem nezopakovali jedinou větu nebo slovo z anglického seriálu. Proč taky? Doma anglicky nikdo nemluvil, venku taky ne. Nedávalo by jim to vůbec žádný smysl.

Beatě to ale smysl dává. Jazyk pohádek, které doma slýchá v anglickém originále, slyší i venku na ulici. Používání angličtiny pro ni je, na rozdíl od jejích bratrů ve stejném věku, naprosto přirozené.

A tak přímo před zraky a stále ještě udivenými pohledy nás rodičů vyrůstají tři skvělé děti, které ze svého projevu a přízvuku v angličtině nebudou mít nikdy nepříjemný pocit. Ony samy celý ten proces možná ani nevnímají, ale rozhodně mají náš velký obdiv.

 

Potřebuji krásné obrázkové kartičky pro svoje dítě na logopedii - Do e-shopu tudy prosím >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.