Jak se vyhnout zklámání krátce po nástupu do školy?
Martina KolmanováMnoho rodičů se velmi těší na nástup svých dětí do první třídy. Jsou dojati tím, jak děti rychle rostou. Zároveň jsou také pyšní na to, že jejich dítě je už na školu zralé. Přeci jen jde o velký předěl v životě dětí i rodičů. Jak ale poznáme, že je naše dítě na školu opravdu zralé? Že pro něj škola nebude místem plným neúspěchu, strachu a selhání, nýbrž místem plným radosti, poznávání a osobních úspěchů?
Faktorů je mnoho. Samozřejmě velkou roli hraje škola samotná. Její naladění a zaměření. Schopnost učitelů přiblížit se dětem a také umění nezkazit jim přirozenou radost z poznávání. Nicméně o tom dnešní příspěvek není. My budeme počítat s úžasnou školou plnou chápajících učitelů, připravených podat látku dětem přesně na míru jejich potřeb.
Ale co na to děti?
Škola může být sebelepší, ale když dítě nebude připravené, z odborného pohledu dostatečně zralé, ani ta nejlepší škola tuto nevyzrálost nedokáže kompenzovat. Na školní zralost se můžeme dívat z mnoha úhlů pohledu. Ať už je to sociální vyzrálost, kdy je dítě připravené a schopné obstát v kolektivu třídy, přijmout autoritu, umět navazovat vztahy, vyjádřit své potřeby a přání nebo také pojmenovat nepříjemné pocity, které se mu mohou ve škole dít. Zároveň tu máme také fyzickou zralost, kdy je dítě dostatečně vyvinuté, není často nemocné, je svěží, hbité, silné tak akorát, aby zvládlo ten několika hodinový nával vědomostí. A aby nemělo potřebu pořád někam běhat nebo usínat únavou. Další velmi důležitá zralost je psychická, kdy od dítěte očekáváme určitou pozornost. Touhu po poznávání, výdrž, spolupráci. Dítě již chápe, že poznávání světa je zábavné a zajímavé a nové poznatky mu přináší radost. Rozumí jim a samo se aktivně ptá. Nové poznatky si také pamatuje a neptá se nás dokola na stejnou věc. Zároveň je také dokáže vysvětlit třeba mladšímu sourozenci. Zvládá tohle vše vaše dítě? Pokud ano, je to skvělé, ale neznamená to, že je na školu zralé. Musí totiž mít ještě několik dalších, mnohem důležitějších dovedností, které mu zajistí úspěch…Které dovednosti to jsou?
Abychom si uvědomili, co prvňáčka ve škole čeká, nepotřebujeme k tomu návštěvu odborníků – v první třídě se děti učí především číst, psát a počítat.Matematika
Na rozdíl od čtení a psaní je matematika z mého pohledu vedena pěknou hravou formou, kdy se dětem ještě navíc pomáhá názorným příkladem, např. počítají hrušky a jablka místo čísel, kroužkují větší nebo menší počet předmětů, řadí věci podle velikosti apod. Tím také přirozeně a postupně uchopují základy matematiky, chápání významu obsahu čísla.
Mnoho dětí již před nástupem do školy umí napočítat řadu čísel, což je pouze mechanická dovednost. Ukazuje to pouze, že si dítě umí zapamatovat deset abstraktních slov za sebou, ale nic o tom, že chápe, co číslo deset znamená. To před nástupem do školy ale nevadí, jak už jsem řekla, s matematikou to jde hravě.
No, ale co to psaní a čtení? Je v pořádku, že mé dítě ještě nepozná písmena? Je v pořádku, že neumí napsat své jméno? Jak se to vezme. Podíváme se nejprve na psaní.
Psaní
Pokud se má dítě naučit napsat např. velké psací A, potřebuje k tomu umět několik věcí. Po technické stránce by mělo mít zvládnutý perfektní špetkový úchop psacího náčiní. S tím by si měly poradit už paní učitelky v mateřské škole. Když už tužku dobře drží, mělo by ji držet volně a s lehkostí.špetkový úchop
V mnoha školách se totiž přeskakují tzv. grafomotorické (tedy uvolňovací) cviky ruky a děti rovnou píší písmena. Holčičky to obvykle zvládají lépe. Mají k tomu totiž již vědecky podložené lepší motorické předpoklady. U kluků to bývá horší.grafomotorické cviky
Pokud se dítě chystá napsat velké psací A, musí ho umět zrakem odlišit, zapamatovat si jeho tvar, chvíli ho podržet v paměti a poté tento zrakový vjem přenést na papír, resp. co vidí oko, napíše ruka. A to může být velký zádrhel.
Proto ještě před nástupem do školy učíme děti obkreslovat různé tvary, nakreslit kolečko, jablíčko, domeček, okno apod. Učíme je tak tvar zrakem rozpoznat, zapamatovat si ho a přenést ho do pohybového vyjádření. Když tedy předškolák nenakreslí podle vzoru např. jablíčko, jak po něm můžeme chtít, aby opsalo takovou motanici, jako je třeba velké psací H?
Nemalou roli při psaní také hraje sluchová paměť. Dítě si totiž musí zapamatovat a spojit zvuk A s písmenem A. Pro některé děti to bývá obtížné. Jsou schopné si zapamatovat jak A vypadá, ale nejsou schopny si zapamatovat, že k tomuto tvaru patří zvuk A. Tento nedostatek se velmi často projeví až ve chvíli, kdy dítě píše diktát a neopisuje písmena podle vzoru v sešitě. Paní učitelka diktuje písmena A, O, U, M a dítě pořád trčí u písmene A, protože vzpomíná, co k tomu zvuku, který slyšelo, patří za tvar. A to jsme teprve u písmenek. Jistě si dokážete představit jak to bude vypadat, když začne dítě psát slabiky nebo slova.
Čtení
U čtení je to podobné. Stejně tak jako u psaní zde hraje velkou roli zrakové a sluchové vnímání, paměť i schopnost propojit všechny tyto dovednosti dohromady. Aby dítě přečetlo písmeno A, musí ho zrakově nejprve rozpoznat. Poté si musí zapamatovat, že k tomuto tvaru patří zvuk A. Tenhle krok některým dětem dělá potíže. Koukají na písmenko, vědí, že ho znají, ale nevědí, který zvuk k němu patří.Jak poznáme, že prvňák dokáže ve škole písmena dobře odlišit zrakem?
Můžeme to zkusit ještě před nástupem do školy. Ukážeme dítěti např. dvě písmena O-U, B-D, P-B a zeptáme se, jestli jsou stejná. Pokud odpoví, že ano, neberme to na lehkou váhu a raději nástup do školy zvažme. Dále můžeme otestovat, jestli si písmena zapamatovalo – schováme je a ukážeme mu na jiné předloze čtyři písmena, mezi nimiž jsou ty dvě, které právě vidělo. Pokud je bez potíží v
yhledá, jeho zraková paměť je na tom dobře. V předškolním věku k nácviku těchto dovedností poslouží velmi dobře úkoly tohoto typu:
Dítě před nástupem do školy nemusí poznat písmena, ale musí mít dobře rozvinuté zrakové vnímání i zrakovou paměť, aby se je mohlo snadno naučit.
Zdá se vám toho dost? Mně taky. Ale to ještě není všechno.Sluchové vnímání
Dobře rozvinuté sluchové vnímání – tedy rozlišování hlásek – je z mého pohledu nejdůležitější dovednost, kterou dítě musí mít, aby se vůbec naučilo číst. Jsem přesvědčená, že dítě, které nedokáže určit první hlásku ve slově, se bude ve škole akorát trápit. Proč? Je nesmírně důležité, aby dítě ještě v předškolním věku dokázalo sluchem rozpoznat jednotlivá písmena v krátkých slovech a stejně tak i jednotlivé slabiky a hlásky. Např. že hlásky L, E, S dají dohromady slovo les. Nebo slabiky LE-PI-DLO znamenají slovo lepidlo. Jakmile tyto zvuky nedokáže složit nebo naopak rozdělit, nebudou mu pak ani grafická písmena dávat vůbec žádný smysl. Spojování zvuků do slov se říká sluchová syntéza. Můžete ji se svými předškoláky snadno vyzkoušet. Říkejte jim dvouslabičné, nejvíce trojslabičné slovo po slabikách a zkuste, jestli ho spojí dohromady. Nebo krátké slovo o třech max. čtyřech písmenech (les, koza) po hláskách. Jde to samozřejmě taky obráceně. Rozkladu slova na písmena a slabiky říkáme sluchová analýza. Tedy když les rozdělí na L-E-S. U předškoláků postačí, když zvládnou opět tří nebo čtyřhlásková slova. V mnoha školách se totiž bohužel tyto průpravné dovednosti, které jsou pro hladký nácvik čtení a psaní zcela zásadní, často vynechávají nebo se jim věnuje jen velmi krátká doba. Rizikové jsou z mého pohledu zejména děti, zvláště pak kluci, kteří jsou narozeni na konci jara a v létě. U nich obzvlášť buďte s nástupem do školy opatrní.Pokud toto vaše děti zvládnou, nemusíte se ve škole ničeho bát. Ať vám to jde v září s úsměvem!
Více pracovních listů najdete v našem novém e-shopu ZDE.
Schovej ten jazyk za zuby - proč dítě neuspěje?
"Můj syn dochází na logopedii, trénujeme sykavky. Má za úkol zavřít zuby…
Proč dítě nejde vpřed a jakou roli v tom hraje rodič
Vývoj bilaterální integrace /koordinace/ jako předpoklad pro vývoj řeči a důležitost sociálního…
Stres, řeč a bezpečí - jak spolu souvisí?
Jako celostní terapeutka doprovázím rodiče k tomu, aby se dotkli tří vrstev…
Komentáře
