Moje cesta k logopedii

Dnes jsem nadšená logopedka a miluji svou práci. Dokážu svým klientům efektivně pomoci. Užívám si každou terapii, protože je vždy jedinečná, obohacující. Troufnu si říct, že každé dítě, které ke mně přijde, je mým dalším učitelem. Děti jsou stejně pestré jako jejich dovednosti. Nejvíc mě na mé práci baví to, jak mohu hledat příčiny a souvislosti proč dítě nemluví, mluví chybně, nechce mluvit nebo nemůže. Velmi mě těší, když se mi podaří nabídnout efektivní postup, jak mu pomoci a ulevit rodině. Stejně tak přinést do života dítěte radost z komunikace.

DŘÍVE TO TAK ALE NEBYLO...

Cesta k mé profesi začala někde dávno v dětství. Jasně si pamatuji, jak moje sestra docházela na logopedii. Tenkrát jsem nevěděla, co si pod tímhle cizím slovem představit. Jen jsem sledovala sestru, jak dokola říká slova a opakuje neustále jednu básničku. Všechny myši v šedé chýši mají šedé kožíšky. Moc ji to tenkrát nebavilo.

HLEDÁNÍ

O pár let později, když jsem už studovala na gymnáziu a přemýšlela jsem o vysoké škole, o logopedii jsem vůbec neuvažovala. Lákala mě medicína nebo pedagogika. Jen jsem se nějak nemohla rozhodnout. O oboru logopedie jsem se dozvěděla od mé spolužačky, která ji chtěla jít studovat. A jelikož byly přijímací zkoušky z předmětů, které jsem měla moc ráda, tak jsem tam přihlášku poslala taky.

nejstarší syn Prokop

NÁHODA NEBO OSUD

V den přijímacích zkoušek jsem zkušební komisi musela upřímně říct, že jsem vlastně vůbec neplánovala tento obor studovat, a snad proto, že jsem se tím pádem příliš nestresovala a celý den si užívala, nad mojí poznámkou se pousmáli a vzali mě.

HURÁ, NAŠLA JSEM, CO MĚ BUDE BAVIT

O pár měsíců později v přednáškové místnosti jsem ale zjistila, že to byla trefa do černého. Logopedie je totiž přesně něco mezi tím, co mě vždycky bavilo. Je to krásný, velmi široký obor, který je na pomezí pedagogiky, medicíny, psychologie a lingvistiky. Vyžaduje poměrně rozsáhlý přehled z těchto oborů, kreativní osobnost, trpělivost a lásku k dětem.

Takže se přiznám, že jako studentka sem hltala každé slovo z úst pedagogů. Těšila jsem se, jak to udělat, abych se odlišila od starší generace, protože opakovat donekonečna slova z papíru a básničky bez pochopení jejich smyslu, by nebavilo ani mě jako terapeuta. Těšila jsem se, jak využiju lekce výtvarné výchovy, klavíru nebo kytary, radost z tvoření i kreativitu.

PO STUDIU

Moje kroky po vysoké škole nevedly přímo do ordinace. Připadala jsem si ještě mladá na to zavřít se a pracovat. Ještě jsem se pár let věnovala dalšímu oboru, a to studiu romštiny a romistiky. Během této doby jsem zjistila, co je to bilingvismus a jaké může přinášet výhody i nevýhody.

druhý syn Jonáš

HODILI MĚ DO VODY, AŤ PLAVU

Po necelých třech letech druhého studia jsem dostala nabídku pracovat v zařízení pro děti s kombinovanými vadami, obzvláště s dětskou mozkovou obrnou a mentální retardací. To pro mě byla velká škola. Stejně jako mnozí další absolventi jsem sice teoreticky znala mnoho věcí, nicméně v praxi jsem zjistila, že je buď neumím správně použít, anebo je někde chyba. Jak to, že na terapii děti s těžším postižením nereagují, nelepší se? Kde je zakopaný pes?

Plavala jsem ve vodě a snažila se najít cestu, jak dětem efektivně pomoci. Nakonec jsem usoudila, že nejlepšími učiteli mi budou samotné děti. Nechala jsem se jimi vést. Byla to skvělá škola. Děti mi velmi rychle ukazovaly cestu, jak jim pomoci, co je baví a co ne. Pochopila jsem, že nereagování a nespolupráce má často jedinou příčinu – úkol je příliš složitý a je třeba ho zjednodušit.

Je to stejné, jako když rozeberete autíčko na součástky, porušené opravíte a pak je složíte zase dohromady. Najednou všechno pasuje a autíčko jede. Tímto způsobem jsem se naučila mnoho skvělých technik rozkrokovat, a tím dětem efektivně pomoci.

Někdy, přestože jsem činnost rozložila na menší úkoly, dětem stále nešla. Časem jsem pochopila, že jim chyběla nějaká podstatná dovednost, která zdánlivě s řečí vůbec nesouvisí, ale přitom ji nesmírně ovlivňuje. Třeba paměť. Když se vám ztratí součástka s pamětí, můžete dělat jednu techniku pořád dokola a dítě ji stejně nepoužije. Stejně tak to může být pozornost, zrakové či sluchové vnímání nebo motorika.

nejmladší dcera Beata

A CO MOJE RODINA?

Bohaté zkušenosti jsem získala nejen od mých dětských klientů, se kterými jsem měla možnost více než deset let pracovat jako terapeut, ale také od mých tří vlastních dětí. Člověk by čekal, že dítě logopeda nemůže mít vadu řeči. Ale opak je pravdou. Genetiku a vrozené dispozice nemáme šanci ovlivnit. Každé z mých dětí si i přes veškerou moji péči přineslo na svět drobnou vadu řeči. To byla teprve zkouška ohněm.

Ten první z ní už vyrostl, stačilo mu jen dát více času, než je běžné (jelikož měl přirostlou podjazykovou uzdičku, která ho po nějakou dobu omezovala ve vyslovení L a R). Ten prostřední ze své vady pomalu vyrůstá (s dozráváním schopnosti rozlišovat hlásky sluchem se mu v jeho necelých pěti letech začínají spontánně upravovat sykavky, nicméně podědil předkus, takže je možné, že na tom ještě budeme muset spolu zapracovat). S čím mě překvapí nemjladší dcerka, na to si ještě budu muset počkat. Prozatím ve svých 30 měsících originálně tvoří věty typu Beata hačí ne. Šlo by to ne.

Díky svým dětem jsem se naučila jednu z nejpodstatnějších vlastností terapeuta i rodiče – důvěru.  Dnes už vím, že někdy stačí jen dát dítěti více času, lehce ho nasměrovat a terapie ani nemusí přijít. Každé z mých dětí mi ukázalo, že cesta ke správnému cíli může vést mnoha různými i různě dlohými cestičkami.

A JAK JE TO DNES?

Dnes můžu říct, že jsem expert ve svém oboru. Umím činnosti rozdělit na součástky, důležité dílky opravit, dodat jim chybějící částky tak, aby dítě mohlo s radostí použít tu nejkrásnější dovednost, kterou člověk má...

Lidskou řeč.

 Profesní životopis

  • 1998–2002 – studium logopedie, Univerzita Palackého Olomouc

  • 2002–2004 – studium romistiky, Univerzita Karlova Praha

  • 2004–2016 – NZZ Jarmila Karpašová, Hradec Králové

  • 2005–2016 – Dětský denní rehabilitační stacionář, Hradec Králové

  • 2008 – atestace v oboru klinické logopedie

  • 2009–2016 – garant oboru klinická logopedie