Největší zabiják dětské fantazie, máte ho také doma?

Možná jste si toho doma také všimli. Možná že vaše děti nemají k dispozici žádnou moderní pomůcku, která děti „vzdělává“. My už máme pár zkušeností za sebou. Popravdě řečeno, ne vždy úplně milých. Dnes bych vám ráda pověděla, jakou osobní zkušenost má naše rodina s iPadem.

Naše děti se dostaly k tabletu, když nejstaršímu bylo 6 let. Zlákalo nás mnoho dětských aplikací, které se mi na první pohled zdály úžasné, kreativní, rozvíjející, zábavné a bůhví co ještě. Ten druhý pohled byl už horší.

Vidět vztekající se dítě, které se každé ráno budí s požadavkem dostat tablet do ruky, by vyděsil kdejakého rodiče. Mě obzvlášť. Od narození svých dětí jsem si dávala pozor na to, co jim kupuji za hračky. Pečlivě jsem vybírala jednak materiál, kvalitu, ale i účelnost hračky, kterou jsem pro děti zakoupila.

Snažila jsem se je obklopovat tzv. edukativními hračkami. Našly se u nás i hračky horší kvality, ale děti brzy přišly na to, že takové hračky, na oko zajímavé, stejně skončí v koutě a nikdo si s nimi nehraje, protože jsou nudné nebo rozbité. Díky tomu děti také pochopily, co to znamená kvalitní materiál.

Když jsem začala pokukovat po tabletu, říkala jsem si, že je to fakt dobré, aplikace se mi zdály skvělé, jen jsem nevěděla, co to udělá s dětmi. Doma totiž nemáme ani televizi. Nicméně neodolala jsem. Dnes bych se už rozhodovala jinak. A k tomu mě vede několik důvodů. 

1. iPad mě vzdaluje od dětí

Aplikace a hry nemám šanci prozkoumat v takové míře, jako k tomu mají příležitost děti. Zjistit jak se hry a aplikace ovládají, co vše je potřeba udělat, aby se člověk dostal na vyšší level apod. Takže si pak připadám jako moje babička, která kdysi pociťovala náporem nových technologií pocit, že už některým věcem prostě nerozumí.

Zprvu jsem ale měla radost, že mám konečně chvíli pro sebe. Že si jako zaneprázdněná pracující maminka tří dětí můžu konečně vypít v klidu kávu nebo třeba napsat článek, ne jako doteď, kdy jsem to nechávala na půlnoc. Později jsem si ale uvědomila, že je něco špatně. Z půl hodiny denně se stávala hodina a s každou přibývající minutou také přibývaly nehezké projevy dětí. 

2. Agresivita

Po vypnutí tabletu vždy přišel záchvat vzteku. Jednoho, druhého, nebo té třetí. V té chvíli jsem si uvědomila, že za to mi ta chvíle na kafe fakt nestojí. Nárůst vzteku si někdy děti vybíjely také tak, že alespoň dali ránu někomu, kdo stál poblíž, nebo alespoň přišel nemilý hlasitý výkřik. Takto šly ty nahromaděné emoce ven. A já z hrůzou sledovala, co se to s mými dětmi děje. Chvíli mi ale trvalo než jsem si uvědomila, že je to vždy v návaznosti na použití iPadu. 

3. Špatná nálada

Paradoxně by člověk čekal, že se po té „zábavě“ budou děti cítit lépe. Že budou mít dobrý pocit, že se něco naučily, že si něco zahrály, že se pobavily. Opak byl pravdou. Smutek a nuda na sebe nenechaly dlouho čekat.

4. Nuda

„A co jako mám teď dělat?“ byl dotaz, který mi nejstarší syn pravidelně pokládal. A já, udivená, jsem mu odpovídala. „No to, co jsi dělal normálně.“ „Třeba si postav letadlo z lega nebo dino park. Pojď si namalovat obraz, nebo si doběhni za kamarádem…“ „To mě nebaví,“ byla jeho obvyklá odpověď. A já si říkala, jak to, že ho to nebaví, když ještě před pár hodinami se při těchto činnostech normálně bavil.

5. Slovní agrese

„Tak ty si taky nemůžeš psát na počítači, když já nemůžu.“ Výhrůžky, urážky nadávky. To byl výsledek šedesátiminutového ponoření se do tabletu.

6. Chudá komunikace

„A o čem ta hra je?“ „Ále, to musíš to a to a tohle dát tam a tady zmáčknout tohle.“ Velmi strohé a nic neříkající odpovědi, které byly v ostrém kontrastu s pestrým vyprávěním o stavbě domu pro lego panáčky, kdy líčil detaily, kde co je, k čemu to je, proč to tam dal, co tam můžou panáčci dělat, jak to postavil, kolik mu to dalo práce, co udělal jako první a co potom, proč tam dal ještě tohle a tamto ne.

A tak jsme udělali doma jednoduchý pokus. Odebrali jsme tablet na 5 dní.

A co se začalo dít?

Najednou děti opět věděly, že mají kamarády. Najednou si zase všimly, že mají kupu zajímavých hraček. Chtěly, abych si s nimi hrála. Byly na mě hodné a pořád se smály. Nadšeně mi vyprávěly, co vyrobily nebo postavily, aniž bych se jich ptala, vlastně mě volaly, ať se jdu podívat, co dalšího vymyslely. Byly na sebe hodné. Zase to byly moje krásné, hodné a laskavé děti.

Máte podobnou zkušenost? Myslíte, že ty „edukativní aplikace“ nebo „hry“ za to opravdu stojí?

Bezpochyby může být iPad skvělý sluha, ale i zlý pán. Víte, že i Steve Jobs svým dětem tablety zakázal?

E-SHOP logopedie s úsměvem - tudy prosím >>>

Komentáře
  1. Lucie Vařechová napsal:

    Nabízím odlišný pohled – mám opačnou zkušenost. Jsme „IT rodina“, doma několik notebooků, tabletů, každý dospělý člen domácnosti „chytrý“ mobil. Tablet jsme synovi začali půjčovat ve 3 letech – nejprve za účelem shlédnutí krátkých pohádek, o chvíli později už na hraní (edukativních) her. Synovi jsme tablet od začátku nezakazovali. Měl období, kdy na něm hrál denně i hodinu a půl (ovšem nikoliv naráz, ale roztříštěně v průběhu dne). Jakmile se nabažil, stačila mu tak hodina nebo půlhodina. Všechny hry jsme hráli od začátku s ním. Bavili jsme se o nich, vysvětlovali, následně stahovali obtížnější. Nové předměty nebo situace, na které jsme v hrách narazili, jsme se synem probírali i v reálném životě – na procházce, doma při vaření atd. Díky hrám jsme také měli docela dobrou představu o tom, co synovi jde a co méně.
    Před 4. rokem syna zaujaly Escape game (Řešení logických rébusů za účelem úniku z místnosti), které jsme s manželem začali na tabletu sami hrát. Okamžitě se k nám přidal a začal si ve hře řešit to, na co jeho mozková kapacita dostačovala. Velmi dobře si také procvičil a upevnil znalost písmen a čísel.
    V současnosti (necelých 4,5 r.) je zdá se tabletu nasycený. Řadu dnů o něj neprojeví zájem, nebo si na něm chvíli zahraje nějakou tu únikovku. Tablet ho ničím nehandicapuje. Klidně dá přednost knize, malování, stříhání, lepení nebo lítačce po venku. Ví, že kterýkoli den o něj má zájem, stačí aby se dovolil a může si ho vzít a hrát. Jediné, co má na něm „zakázané“ je pouštění videí na youtube (nicméně i ten zákaz jsme udělali tak, že nejprve jsme mu to dovolili a až se jich trochu nasytil, několikrát jsme ho důrazněji požádali ať už to nedělá – že je to herní tablet a ne koukací tablet). Na druhou stranu – on si pouštěl anglická videa s „výukou“ angličtiny, naučil se na nich první anglická slovíčka, následně se nás začal přirozeně vyptávat, jak se řekne kdejaké jiné slovo v angličtině.
    Jinak od 4 let má tablet svůj vlastní. Žádnou agresi ani ztrátu zájmu o jiné činnosti nepozoruji. Syn má od mala velkou fantazii a většinou se zabaví i se 3 dřívky 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *