Právě vzniklo veledílo

Batolata jsou sebevědomá, jsou svobodná a bez hranic. To poslední, co je zajímá, je kus papíru, do kterého se mají pastelkou vejít. Dělají všechno tak, jak chtějí, protože si myslí, že takhle je to dokonalé. A ono to takové opravdu je. Minimálně v jejich očích.

Batolata nečekají na naše omezení, na naše hranice vnímání světa, které my už máme zkreslené. Batolata neznají poučku, že slunce je žluté, kulaté a má paprsky.

Batolata vidí slunce prostě takové, jaké je. Ve skutečnosti není kulaté, nemá paprsky a mnohdy není ani žluté.

Mnoho dětí, když kreslí, naráží na naše omezení, které jim podsouváme. Děti jsou doslova zastaveny v procesu tvoření našimi dobře míněnými radami:

„Vezmi si žlutou, je to přeci sluníčko. Udělej kolečko a k němu čárky. No a ještě pusinku, aby se hezky smálo…“

Mnoho dětí je zastaveno právě tím, že nechce malovat podle vzoru, nechce malovat podle našeho návodu. Dítě chce malovat svět podle sebe, ale zároveň se dostalo do světa, ve kterém cítí, že dospělý má pravdu. Že máma a táta mají pravdu a ono je má poslouchat, protože tím si zaslouží jejich lásku, uslyší, jaký je šikulka a jak hezky se mu to povedlo.

Batolata ale ve skutečnosti chtějí dělat to, čím právě žijí v danou chvíli. Pokud tady a teď chtějí malovat, udělají to, možná i v okamžiku, kdy to vůbec nečekáte.

Znáte to podivné dlouhé ticho. A tak se jdete podívat a najdete tohle:

A teď pozor! To, co řeknete, je totiž hrozně důležité…

Jasně, naprosto vás chápu, že vás štve ta nově vymalovaná zeď, za kterou jste zaplatili dost peněz, a tenhle obraz jste si neobjednali. Vy ale zase pochopte, že vaše dítě takhle vůbec nepřemýšlí. Nežije ve světě dospělých, nežije ve světě peněz, útraty a šetření. Nežije ve světě materiálna.

Žije ve svém dokonalém světě a právě objevilo, že ho může zobrazit – že může zanechat stopu.

A na tu se právě teď díváte. Vaše dítě zjistilo, že se může vyjádřit skrze pohyb – a ten pohyb dokonce mění barvu a tvar. A má k tomu ten největší papír, který si dokázalo představit. Obývákovou zeď.

V tuhle chvíli je mu úplně jedno, co stvořilo, ale je fascinováno tím tahem. Tou stopou, která navíc nejde smazat.

Chápu, že vy máte úplně jiné pocity, a tak může přijít zloba a vztek, výčitky, křik a pláč.

Vy nechápete, jak to mohlo udělat, a dítě zase nechápe, co se vám na tom jeho úžasném projevu nelíbí.

Na druhou stranu – je to jen zeď. A tak to zkusíte i po dobrém a vysvětlíte pravidla hry.

Máte pocit, že jste dítěti dostatečně dobře vysvětlili, že takhle teda ne. Dali jste mu papír a tužku, posadili ho pěkně ke stolečku a ukázali mu, jak správně se maluje?

Je dost možné, že máte doma dítě, které to přijme. Sedne si a už nikdy se nepokusí malovat tak, jak chtělo. Je možné, že máte doma ale dítě, které vám bude tvrdošíjně dávat najevo svoji vnitřní touhu, možná i talent.

A tak TO jednoho dne najdete znovu. Možná na jiné zdi než minule. Dítě totiž pochopilo, že na té první jste to nechtěli. Poslechlo.

Ale vám možná vrtá hlavou, proč to nechápe?

„Proč si nesedlo k tomu papíru? Proč nemůže normálně sedět a malovat, když jsem mu to říkala?“

Protože je to batole. A batole je velkolepé. Chce všechno ve velkém. Dokáže to jen ve velkém. Stejně jako potřebuje velký balón, velké kostky nebo tlusté tužky, tak potřebuje velkou plochu pro velké pohyby.

Je to zkrátka tím, že zatím bravurně ovládá pohyb jen v ramenním a částečně loketním kloubu, ale dost bídně ovládá pohyb v zápěstí. Až ten mu totiž pomůže se na ten papír jednoho dne vejít. A proto taky u kresby stojí, sedí na zemi nebo leží.

Buďte tedy v souladu s věkem svého dítěte. A vnímejte, co ve skutečnosti chce a potřebuje.

Je to asi něco takového: „Chci tvořit velké dílo na velké plochy, kdy chci, jak chci, a barvou, kterou chci.“

Vaše dítě právě prožilo obrovskou radost. V jeho očích vzniklo neuvěřitelné dílo.

A proto dobře míněné rady „sedni si ke stolečku a maluj žluté sluníčko“ prostě nepochopí.  V této vývojové fázi totiž potřebuje doslova výtvarně řádit.

A tak by vaše slova mohla znít třeba takhle: „Teda, to je obrovské dílo. Zkoušel jsi, co ta tužka dokáže, viď. To je barev a těch čar, co jsi tady namaloval. Je to skvělé. Moc se mi líbí, kolik si toho nakreslil. Ale víš co? Já bych chtěla, aby ta zeď zůstala čistá. A vím, že ty bys na ni rád maloval. Tak mám nápad. Nalepíme tady na tu zeď obrovský papír a ty můžeš malovat na něj. A když bude plný, tak ho vyměníme. Co ty na to? Chtěl bys vybrat zeď, na kterou ho nalepíme?“

Samozřejmě že chceme, aby jednoho dne dítě u malování sedělo u stolečku, ale opravdu chceme, aby malovalo žluté sluníčko s paprsky, tak, jak to dělají všichni?

Jak tedy podpořit batole v jeho velkolepé touze tvořit veledílo v souladu s jeho vývojem?

Dejte mu venku do ruky klacek a nechte tvořit veledílo do písku nebo do hlíny na lesní cestě. A běžte se na něj další den podívat, jestli tam stále je.

Vemte si domů trochu písku z pískoviště. Anebo si radši kupte. Nasypte mu písek do pekáče a nechte ho do něj prstem malovat. Nebo ještě líp, kupte mu na to velkou plastovou vaničku s nízkým okrajem, ať se může pořádně rozmáchnout.

Nechte ho malovat jen prsty a kupte si na to prstové barvy.

Kupte mu velkou tabuli a nechte ho tvořit vestoje křídou nebo fixem. To už je na vás.

Pokud to vaše smýšlení snese, vyhraďte mu v pokoji jednu zeď, a tu mu nechte k tvoření. A uvidíte, jak bude šťastné.

Kupte si balicí papír a nechte ho kreslit na zemi nebo mu ho přilepte na tu vybranou zeď.

Dejte mu do ruky křídu a běžte s ním malovat ven.

Obkreslete celé jeho tělo na ten velký papír a nechte ho do něj udělat cokoli.

Buďte velkolepí a tvořiví stejně jako vaše dítě.

Nechte ho malovat třeba i na zamlžené zrcadlo v koupelně, když vyleze z vany.

Nebo mu dejte stírací fixu a k tomu zrcadlu ho postavte. Ušetříte za tabuli.

Dejte mu do ruky tlustý štětec a vodu a nechte ho malovat jen vodou na velký papír nebo na školní tabuli.

Kupte mu tlusté tužky, ale opravdu tlusté, ty se mu totiž budou skvěle držet.

A hlavně jeho výtvory vystavujte, foťte, zkrátka dejte mu najevo, že jsou hodnotné, i když to jsou jen první čmáranice.

Následující dobře míněné rady spolkněte nebo je radši rovnou z hlavy vymažte:

Pravá ruka je ta správná

Neřešte, jakou rukou dítě maluje. Lateralita ruky (tedy dominance využívání jedné strany párových orgánů na základě rozdílnosti funkce pravé a levé mozkové hemisféry)  se vyvíjí do sedmi let. Ať si klidně maluje třeba levou nohou. Teď je to úplně fuk.

Tužku by mělo držet správně

Neřešte, jak tužku drží. Je to v tuhle chvíli jedno, protože my hlavně chceme, aby dítě kreslilo. A jestli tužku chytne jako lopatu nebo bagr, je jedno. U předškoláka to už ale jedno není.

Mělo by kreslit něco konkrétního

Neptejte se, co to nakreslilo. Dítě totiž v tomhle věku prostě jen tvoří. Tvoří stopu. Vyjadřuje se. Otázkou co to je, ho můžete vykolejit. Takže se ani vy nesnažte nutně pojmenovat, co to je. Stačí se vyjádřit k pestrosti barev a čar.

Měla bych mu s kresbou pomoci

Připojte se k němu, když bude chtít. Ale ne tak, že mu ukážete dokonalost vaší dospělácké kresby. Čárejte na jeho úrovni. Ukažte, že taky umíte tyhle velkolepé tahy všemi směry. A že taky umíte udělat kruh. Nic víc nepotřebuje, aby z těch tahů a kruhů nakreslilo jednou hlavonožce.

Musím mu to ukázat správně a přesně

Nebuďte v projevu dokonalí. Občas se uvolněte a nakreslete třeba zeleného zajíce nebo přetáhněte, i když vám to nebude příjemné. Dítě tyto dokonalé pohyby ještě nedokáže a nebude vaši dokonalost zvládat. Některým dětem je to jedno. Ale pokud máte doma dítě, které chce za každou cenu uspět a udělat mámě radost, vaší dokonalostí ho zabrzdíte a možná zcela odradíte.

Nemělo by přetahovat

Tak někdy v budoucnu určitě ano, ale na začáku tvorby to dítě nedokáže. Už víme, který kloub ovládá a který ne. Schopnost nepřetahovat a vejít se do vymezeného tvaru (např. omalovánky) přichází současně se schopností správného a izolovaného pohybu v zápěstí.

Namaluj to hezky

Ale ono to maluje hezky. Maluje to nejlíp, jak umí a jsem si jistá, že jemu se to určitě líbí.

Měl by malovat správnou barvou

Neovládejte dítě ve výběru barev, i když si vezme ke kresbě černou. Víte, ona ta černá je vlastně dost výrazná, a to se mu právě líbí. Dítě ještě nezná naše asociace a určitě při malování černou nebude smutné.

Pokud chcete, aby dítě kreslilo, občas si kreslete jen tak sami pro sebe. Je to nejlepší cesta, jak ho motivovat, bude vás chtít totiž napodobovat. Nápodoba je základní proces, kterým se dítě učí. Ale má to jeden háček – musí vás to bavit.

A teď už víte, jak nastartovat a hlavně nezabrzdit dětskou kresbu. K čemu je kresba důležitá a jak ji rozvíjet u dětí nad tři roky, si povíme příště.

Dnešním článkem jsem chtěla docílit jediného:

Nezkažte dětem radost z jejich pokusů o velkolepé dílo. Nechte je, aby si našly své vlastní představy o světě, a ty skrze kresbu vyjádřily. Je nádherné sledovat kreativitu v dětské kresbě a svět, který má dítě uvnitř a pomocí kresby vám do něho dává nahlédnout.

A určitě mi dáte za pravdu, že žádný umělec nenamaloval slunce kulaté a s paprsky, ale namaloval to tak, jak chtěl. Tak, jak ho vnitřně žil a cítil. Originálně, tvořivě, sebevědomě. Přesně jako batole.

A jak už jsem psala výše, batolatům (tedy dětem do tří let) stačí umět kolečka a čárky. Z nich totiž tříleťák pak vykouzlí tohle. Říká se tomu hlavonožec.

A když se dílo podaří, jednoho dne vás děti mohou doslova šokovat.

Ten most asi znáte. Dílo vzniklo v březnu roku 2013 a autorem je Prokop 5 let, Jonáš 3 roky, Beata 18 m.

A maminka, ta se jen dívala, jaký zážitek z toho mostu měly její děti.

E-SHOP logopedie s úsměvem - tudy prosím >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *