Proč je dvojjazyčnost dokonalá i ve své nedokonalosti

V současné době v České republice stoupá počet dvojjazyčných dětí. Současně s tím také narůstá i množství otázek, které se vztahují k vývoji řeči dvojjazyčného dítěte. O pozitivním vlivu dvojjazyčnosti na vývoj dítěte dnes snad již nikdo nepochybuje.

Bilingvismus a porucha řeči

O možném negativním vlivu druhého jazyka na vývoj dítěte, které je ohroženo nebo dokonce již trpí poruchou řeči, ale panuje poměrně velké množství nejasností, obav a strachů.

Většina rodičů žijících ve smíšeném svazku po narození dítěte nepochybuje, že druhý jazyk bude pro dítě přínosem. Doba, kdy se tento přístup vnímal jako ohrožující a kdy se na rodiče dvojjazyčných dětí vyvíjel negativní tlak, ve smyslu preference jednoho jazyka, je naštěstí ta tam.

Troufám si však říct, že tento tlak dosud přetrvává v situaci, kdy se u dítěte začne projevovat vývojové opoždění. Zmatení a vystrašení rodiče dvojjazyčných dětí začnou pátrat po tom, co může být příčinou tohoto opoždění. A právě proto, že názor na bilingvismus není dosud pevně ukotven, jako první je může napadnout, že důvodem tohoto zpoždění je právě druhý jazyk.

Může za to bilingvismus?

Dovedete si představit, jakou situaci to v rodině dvojjazyčného dítěte vyvolá? Možná ne, ale jistě si alespoň mírně dokážete představit, jakou nejistotu a obavy vyvolá možnost nějaké poruchy u dítěte. Jak to otřese rodinnou pohodou a stabilitou vztahů v rodině.

A k tomu si teď ještě představte, že jeden z rodičů je cizinec.

Hledání viníka

Není to nic jiného než hledání viníka. Kdo za to může, který jazyk za to může? Která strana rodiny za to může, která kultura?

Rodiče, mnohdy bohužel podpořeni i odborníky, kteří nejsou v této problematice zorientovaní, dostanou pokyn k tomu, aby přestali na dítě mluvit druhým jazykem. A i přesto, že mohou vnitřně cítit, že je to proti jejich přesvědčení, poslechnou. Chtějí přeci pro dítě to nejlepší.

Co se však v tento okamžik stane?

Kdo půjde z kola ven?

Představme si domácnost např. česko-francouzskou, kdy tatínek je Francouz a maminka Češka a rodina žije v Čechách. Dítě, doposud harmonicky obklopené oběma jazyky, přijímá skrze tyto jazyky i kulturu, humor, slovní hříčky mámy i táty. České i francouzské. Spolu s tím si buduje rovnocenný vztah k oběma rodičům, stejně jako k oběma rodinám, tedy babičkám a dědečkům, bratrancům a sestřenicím.

Přestože dítě neumí v obou jazycích ještě pečlivě odlišovat, které slovo komu patří, už si s mámou a tátou povídá, hraje, směje se, ale ty jazyky tak trochu míchá. Doma se tomu společně smějí.

A právě toto míchání jazyků sbližuje i mámu a tátu dohromady. Právě dítě je prvek, který tyto dva lidi definitivně spojil dohromady. Skrze oba jazyky dítěte se plnohodnotně formuje i česko–francouzské partnerství.

Jenže dítěti to nejde tak dobře. Někdo z okolí rodiny utrousí poznámku, že skoro nemluví, mluví málo a dělá spoustu chyb. Dítě zaostává ve vývoji za svými vrstevníky, neumí říct tolik slov, krkolomně tvoří věty, možná dokonce nemluví zdaleka tolik, jak by mělo. A rodiče, kteří se do této chvíle radovali z přínosu obou jazyků, začínají pochybovat. Rozhodují se, jak danou situaci řešit. Jaký jazyk tedy v rámci rodiny zvolit, posílit.

Jinými slovy rozhodují se, koho z rodiny vyřadí. Jestli mámu nebo tátu a spolu s nimi i zbytek jejich rodiny, kulturu i zem, ze které pochází.

Pokud rodina žije v Čechách, je jasné, že ze hry půjde táta.

Chtějí přeci pro dítě to nejlepší.

A ze hry možná půjde i společná angličtina, kterou rodiče používají, aby se domluvili mezi sebou (ale o tom dnešní text není).

Nedokonalý jazykový vzor

Táta (Francouz) se bude od této chvíle snažit mluvit na svoje dítě jen česky. Umí pár slov, trochu skládá věty, ale stejně zní v češtině jako Francouz. A tímhle jazykem začne mluvit na své dítě.

Ta tam je spontánnost jeho projevu. Z kontaktu s dítětem mizí radost, vzrušení, akce. Projev je strohý, komunikace se zjednodušuje, omezuje se kontakt, mizí vztah. Nebaví to ani tátu ani dítě. A tak místo radosti, začne narůstat frustrace z nenaplněného sociálního kontaktu.

A dítě?

To se učí především nápodobou. A tak, místo aby začalo napodobovat skvělou francouzštinu táty, opakuje jeho krkolomnou češtinu bez melodie, intonace, rytmu, bez emocí, radosti a vzrušení.

A přitom zcela zbytečně.

Pokud je vám tato situace povědomá, a pokud se i vy nacházíte v podobné situaci a jste vystaveni stejnému rozhodovávání, pokud se bojíte, že vaše dítě nesplňuje normy ve vývoji řeči a vy přemýšlíte, že je to tím, že má navíc jeden nebo dva jazyky, tenhle článek je právě pro vás. Je ale také pro všechny, kteří se zajímají o to, jak to ve skutečnosti s bilingvismem je.

Co na to říkají výzkumy?

Ačkoli na svém blogu obvykle necituji výzkumy, dnes si je vezmu na pomoc, jelikož nám pomohou rozkrýt a pochopit, proč je dvojjazyčnost dokonalá i ve své nedokonalosti.

Dnes vám zmíním několik studií, které byly zaměřeny na dvojjazyčné děti, které měly vadu řeči.

Studie dvojjazyčných dětí s poruchou řeči porovnávají dvojjazyčné a jednojazyčné děti s obdobnou poruchou řeči. Toto srovnání umožňuje zjistit, zda přidání druhého jazyka způsobuje nějaké rozdíly a zda dítěti přináší větší zátěž pro jeho jazykový vývoj. Jinými slovy zda jeho vývoj ohrožuje.

A vybrala jsem právě tyto zahraniční výzkumy, které budou silným argumentem pro zachování dvojjazyčnosti u dětí, u nichž se objevují jazykové potíže nebo je lze u nich v budoucnu předpokládat, protože trpí syndromem nebo poruchou, jejíž součástí je/bude porucha řeči.

Je třeba podotknout, že tyto výzkumy se soustředily na děti, které byly vystaveny druhému jazyku simultánně – tedy v době od narození do tří let, tedy současně s jazykem prvním.

Povíme si, jak v tomto srovnání dopadly děti s vývojovou dysfázií, s Downovým syndromem a děti s autismem. Více o těchto poruchách čtěte pod článkem.

Bilingvismus a vývojová dysfázie

U dětí s vývojovou dysfázií (VD) se potvrdilo, že ať už jednojazyčné nebo dvojjazyčné, obě skupiny vykazují stejné potíže v osvojení jazykových dovedností. Na vině je v obou případech právě dysfázie. Výzkumy tedy nepotvrdily, že by dvojjazyčnost jakkoli zhoršovala jejich mluvní projev a jejich jazykový vývoj. (1, 2, 3)

Bilingvismus a Downův syndrom

Výzkumy dvojjazyčných dětí s Downovým syndromem (DS) poukázaly na fakt, že dvojjazyčné děti s DS si v dominantním jazyce vedly stejně dobře jako děti jednojazyčné. Proto se opět negativní vliv bilingvismu na vývoj řeči nepotvrdil a na pozadí obtíží v řeči stojí u obou skupin opět pouze Downův syndrom. (4)

Bilingvismus a autismus

U poslední skupiny autistických dětí byla porovnávána slovní zásoba. Opět se ukázalo, že dvojjazyčné děti s autismem vykazovaly stejnou úroveň slovní zásoby jako jednojazyčné děti s autismem. Negativní vliv druhého jazyka byl znovu popřen. (5)

Všechny tyto studie tedy dokazují, že dvojjazyčné děti nemají oproti dětem jednojazyčným ve vývoji řeči žádné zpoždění i přesto, že přes jejich poruchu řeči není vývoj řeči dokonalý.  Změny a nedokonalosti v řeči těchto dětí jsou dány zmíněnou řečovou poruchou nikoli bilingvismem.

 

Jinými slovy bilingvismus těchto dětí ve své nedokonalosti zůstává dokonalý.

 

Pokud žijete v zahraničí a máte starost o vývoj řeči dítěte, můžete využít našich služeb on-line logopedické péče. Více informací najdete zde.

 

Vysvětlení jednotlivých poruch:

Vývojová dysfázie – čtěte zde. Autismus – čtěte zde. Downův syndrom – čtěte zde.

Text je inspirován článkem: http://www.hanen.org/helpful-info/articles/can-children-with-language-impairments-learn-two-l.aspx

Zdroj:

1.Paradis, J. (2010). The interface between bilingual development and specific language impairment. Applied Psycholinguistics31, 227-252.

2. Paradis, J., Crago, M., Genesee F., & Rice, M. (2003). Bilingual children with specific language impairment: How do they compare with their monolingual peers? Journal of Speech, Language, and Hearing Research46, 1-15.

3. Gutierrez-Clellen, V., Simon-Cereijido, G, & Wagner, C. (2008). Bilingual children with language impairment: A comparison with monolinguals and second language learners. Applied Linguistics29, 3-20.

4. Kay-Raining Bird, E., Cleave, P., Trudeau, N., Thordardottir, E., Sutton, A. & Thorpe, A. (2005). The language abilities of bilingual children with Down Syndrome. American Journal of Speech-Language Pathology14, 187-199.

5.Petersen, J., Marinova-Todd, S.H, & Mirenda, P. (2011). An exploratory study of lexical skills in bilingual children with Autism Spectrum Disorder. Journal of Autism and Developmental Disorders. DOI: 10.1007/s10803-011-1366-y

E-SHOP logopedie s úsměvem - tudy prosím >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.